Vrátil jsem se z odvelení a konečně jsem začal pořádně zaškolovat.Šlo to poměrně rychle a já byl rád ,že konečně za mne někdo zaskočí.Pohyboval jsem se mezi knihovnou ,ČSM,kulturou,klubem.Do služby na rotu nebo jiných jsem už nechodil,vyjímka byla dozorči kuchyně přes sobotu a neděli.U,,nás na útvaru bylo pomalu pravidlem v neděli řízek,takže jsem na rotu večer obyčejně přinesl láhev od okurek plnou řízků.Obyčejně se v neděli škvařilo sádlo,škvarků bylo dost a na rotě byli rádi za to co jsem přinesl.Na začátku března jsem dostal 4 dny zváštní dovolené domů a po návratu opět kolotoč služeb v,do května každý týden v kuchyni alespoň jednou .Jedna z mých povinností knihovníka byla že každé ráno jsem jel s motospojkou pro noviny na posádkové velitelství.Do to ho přišly drobná odvelení na práce/1-2 dnyJednou jsem odjel na Bory ,kde jsem musel narychlo navrtat díry pro upevnění pamětní desky popravených a umučených důstojníků 2.pěší divize za II.svět.války .je umístěna vedle bývalé brány do kasáren a je tam dosud.V JZD Družba zase potřebovali pomoc při stavbě studny,opravdu jsem se nenudil.

Takže ve Strašicích jsem byl od 6.11. do 20.12 ,celkem 44 dní ,měl jsem poměrně volnost protože všichni věděli ,že pracuji někde tam.Pravda je že jsem si řekl sobotu a neděli domů a 2x o výlet do Plzně na útvar jsem nejel .Pracovalo se i o sobotách,takže to utíkalo.Po návratu jsem si musel zvykat na zdravení šarží,ale dalo se.Tahle Strašická eskapáda se mi vrátila po návratu z vojny.Když jsem se přihlásil na voj.správě v Sokolově tak mi řekli soudruhu,pracoval jsi v tajných objektech ČSLA,takže na západ ne 5 let a na východ 3 roky.Sklaplo mi ,ale co se dalo dělat,bylo to v papírech.Do 17.1.68 jsem byl v Plzni,pak vypuklo cvčení,kdy měla ženijní rota vybudovat velitelské stanoviště pro velitelství ZVO.Při hloubení okopů narazili na kámen a opě vyrazila strojní rota ,kompresor ,bagr a buldozer.Kluci od žr se střídali,my byli u mašin furt. Když bylo hotovo tak nastoupili jako na přehlídku.Tam je pozdravil nějaký generál,poděkoval jim za vzorné splění úkolu.Mezitím si nějaký plukovník všiml ,že čistíme stroje a řekl ať ihned nastoupíme taky,tak jak jsme v monterkách.Generál si nechal vysvětlit že jsme strojníci a pracovali jsme non stop a teď ještě čistíme stroje.Dostali jsme 100 Kčs odměny a já byl druhý den povýšen na desátníka.Bylo to v Těnovicích /dnes tam mají budhisti nějakou svatyni/.Byli jsme tam na místní zábavě,tam jsem poznal Danu ,ta se učila v Plzni na cukrářku.Pozvala mě k nim v neděli na oběd,dostal jsem od jejího táty pivo a paňáka a potom mi mezi řečí řekl-Holka je to slušná a ten barák bychom vám postavili-Docvaklo mi to a druhý den jsem před kpt.Šurým klekl na kolena,ať mě pošle jinam,jinak že mě má na svědomí.Smál se ,ale odvelel mě na pár dní na Valdek na jinou práci.Taky nová zkušenost

Konec září byl docela zajímavý.Přebral jsem knihovnu a funkci v útvarové ČSM/k tomu se ještě vrátím/ a na kompresor jsem zůstal sám.Líbilo se mi to,Mám báňskou průmku-obor mechanizace a elektrifikace povrchových lomů,takže vlastně jsem v době vojny měl praxi v oboru.Opět byl kamenolom Šlovice-10 dní,střelnice Bohuslav,týden na odvodních řízeních v Plzni,přijímání nováčků a pod.něcna rotě.Těšil jsem se na svoje nový dva kluky na kompresor,ale ti byli do přísahy v přijímači a ta měla být 7.11 .1967.Praxe u obsluhy DK 5,4 byla taková,že jeden rok byli dva mazáci a jeden nováček ,druhý obráceně,z toho jeden měl jít do PŠ jako budoucí vel dr..11.rozkaz vel .divize a odjezd s kompletní výbavou do Strašic na speciální práce.Nic jsem nevěděl,ve Strašicích mě ubytovali na strážní rotě ,na VKR jsem podepsal papír ,že budu pracovat na taj.pracích v objektu důležitých pro stát.Po práci jsem mohl kdykoliv z kasáren,ale nebyli prachy.Chybělo to mý zázemí v Plzni.Do kasáren jsem se vrátil 20.12.těsně před Vánocemi.Na těch pracích mi imponovalo to ,že mi byli vždy přiděleni dva důstojníci ,kteří pracovali se sbíječkami a vrtačkami,já obsluhoval stroj a dělal odborný dozor a dělalo se podle plánu.Na strážní říkali že jezdím do atomového údolí,ale nikdo nic přesně nevěděl,a ty mý dva pracovníci taky byli zticha.Jaký to bude mít v budoucnu dopady jsem ani nevěděl.Přijel jsem ,dostal opušťák a jel jsem na Vánoce na 4 dny domů.S těmi mými novými jsem si podal akorát ruku,řekli jsem jim ahoj až se vrátím a oni koukali co to má za manýry ,že je nebuzeruju a beru je jako kámoše.Co bylo v době mýho odvelení na rotě,to jsem se ani neptal.

Mazáci odcházeli domů,proběhlo pár bujarých oslav,my se těšili ,že se zbavíme rajonů.V tom mezidobí před příchodem nových vojáků se stala nešťasná událost/myslím že na žr/V noci po střídání DR se zastřelil kluk z Prahy.Prý kvůli holce.Nastal bláznec kolem toho-Vkr,divize a pod.Dostat se k samopalu bylo velmi jednoduché,klíče od stojanu měl DR k dispozici a každý z nás měl nějaký náboj v kapse od maskáčů .Během 14 dní po odchodu mazáků přišel dopis ze Strunkovic nad Blanicí,že se na motorce zabil des. nebo čet.Petržílka se kterým jsme se před pár dny rozloučili.Psala nám to jeho devče ,které si měl brát.Byl to dobrý kamarád ,tak jsem ji napsal dopis a všichni jsme ho podepsali.Takže přechod do druhýho ročníku nezačal dobře.

Od května do září vypukl kolotoč služeb.Než odešli mazáci do civilu tak jsem odsloužil, celkem 36 služeb jako pdr,12 služba brána,8 stráži na Vodním cvičišti,takže skoro obden.Pár vycházek,nějaké divadlo,celkem stereotyp.Ještě že jsem vlastně v Plzni byl prakticky doma,bylo tady veškeré příbuzenstvo,rodiče matky i otce a pár strejdů.Když došel žold,tak mi dali semtam na cigára a na pivo,byl jsem na tom líp než ostatní kamarádi.To divadlo bylo zajímavé tím ,že nám dávali vstupenky na kulturu,ale chodilo nás tam pár,ostatní brali vstupenkya chodili na pivo.Na to vzpomínám rád,protže tolikrát v divadle jsem už potom nikdy nebyl.Tahle doba byla dobrá i tím ,že v armádě bylo více volnosti .vzhledem i k blížícímu se období uvolněnosti ve společnosti.To se projevilo i tím, že když jsme nastoupili, tak v armě na Slovanench se čepovala osmička pivo,a potom někomu došlo ,že je lépe odnést vojáka z klubu na rotu,než z města,tak povolili desítku i našem útvarovém klubu.Některé věci které ještě napíšu ,se budou našim pozdějším spolubojovníkům zdát asi jako fantazie,ale věřte že to je pravda.Míra

Na Nový rok 1967 jsem si zapsal-Den po Silvestru,který byl velmi slavný-odpočinek.Vypili jsme na rotě ,co se dalo-ráno jsem už nevykal mazákům ,ale rajony nám zůstaly.Leden proběhl ve službách,výcviku a přezkoušení. 30.ledna první odvelení do kamenolomu Šlovice u Dobřan.S Kytkou jsme tam pracovali do 16.února na práci s vrtací soupravou na trhacích pracích pro odstřely kamene pro potřeby armády-docela jsem si osvěžil znalosti z báňské průmyslovky.Jednou se to vedoucímu odstřelu nepovedlo odhadnout,vytřískal pár oken v Dobřanech, ale my byli z obliga,my jenom vrtali.Pak jsme byli na polomech .Začátkem března mě poslali na dovolenou,protože v létě měli nárok mazáci.Potom střídavě služba na rotě-pdr-,opět pár dní kamenolom,odvelení do Stříbra,zase práce s kompresorem,služba na rotě a 2.5. odvelení na střelnici letectva Vysoká,Pracovali jsme tam s Kytkou na úpravách dopadové plochy pro střelby letadel.Vedle našeho příbytku bylo pár desítek skeletů Mig 15 a17 na šrot .tolik letadel jsem v životě neviděl.To kdyby viděli dnešní sběrači kovů,tak by se asi štěstím po-rali.Zatím opět kousek vzpomínek. Vojna docela utíkala.Míra

Po přísaze nás přidělili na roty.Npor.Šurý mě přidělil na Pzv/Pojízdný zemní vrták/ale když zjistil ,že nemám řidičák,ale mám důlní průmyslovku,přidělil mě do družstva kopresoru DK5,4.Velitel des.Standa Kopáček a strojník Jiří Kytka.Bylo to pro mě asi nejlepší přidělení,který mohl udělat.Tahle zbraň asi nikoho nezabila,ale v průběhu mojí služby měla rozhodující význam.Na Vánoce část mazáků odjela na opušťák a my ostatní jsme na Štědrý večer společně pojedli vjídeně.Po večeři za mnou přišel dozorčí kuchyně s rozkazem okamžitě se hlásit u velitele útvaru.Rozklepali se mě kolena,nevěděl jsem co je za průser.Vzadu v kuchyni jsem se zahlásil mjr.Vachovcovi a mjr.Dejlovi.Klesly mi kolena ,když mi podal vel.útvaru ruku ,popřál hodně štěstí a zdraví ve voj.službě a podal mi panáka koňaku k narozeninám.Bylo mi právě 20 let.Tak to jsem nečekal.Pokračování příště.Míra Pavíza

Narukovali jsme 11.10.1966.Ostříhat,vyfasovat věci a to ostatní zabralo celý den.první večer se na chodbě ozvala píšťalka,tak jsem vylezl z cimry a zeptal jsem se dozorčího-na co vole pískáš-odpověď-nástup na rajony a ty vole máš záchody.Vychutnal si to,dělal jsem je 3x do půl jedný,pak mi dal už pokoj .V přijimači nám velel npor.Vranovský aty začátky byly docela krutý.Vodní cvičiště a OstráHůrka daly zabrat.Po přísaze a první vycházce nás pokoji čekalo pěkný překvápko-v každým rohu něco.Vysypaný stolky v jednom,slamníky v druhým,v ostatních zbytek takže jsme měli co dělat.Potom už se to začalo srovnávat ale trvalo to tak do Silvestra ,než se to srovnalo.Mám denníky z celé vojny,den po dni tak že mám z čeho čerpatPříště pokračování.Ahoj Míra Pavíza,strojník kompresoru.